Od posledního zápisku jsem se posunul zase o kus dál. Tentokrát ale nešlo o desítky nových funkcí nebo hromadu nové syntaxe. Na řadu přišla témata, která tvoří jeden z nejdůležitějších základů objektově orientovaného programování.
Konkrétně jsem se věnoval zapouzdření, dědičnosti, polymorfismu, statickým členům a vlastnostem.
Možná to vypadá, že jsem se tentokrát neposunul tak daleko. Opak je ale pravdou. Místo rychlého přeskakování mezi kapitolami jsem věnoval čas pochopení témat, na kterých stojí prakticky každá větší aplikace. U objektově orientovaného programování totiž nestačí vědět, jak něco napsat. Důležité je pochopit, proč to funguje právě takto a kdy daný princip použít.
Přestože jsem se s objektově orientovaným programováním už dříve setkal v C++ a C#, Swift k němu přistupuje po svém. Některé principy jsou stejné, ale jejich použití a celkové pojetí se v určitých situacích liší. Právě proto si chci dát čas a všechno si pořádně osvojit, místo abych jen pokračoval dál.
Začínám také vnímat souvislosti mezi jednotlivými tématy. Stále jsem na začátku celé cesty, ale jednotlivé stavební kameny do sebe pomalu zapadají. Čím víc cvičení řeším, tím víc mi dává smysl, proč jsou jednotlivé principy navržené právě tak, jak jsou.
Teď mě čeká dokončení objektově orientovaného programování a hlavně procvičování. Až budu mít jistotu, že mám pevné základy, posunu se zase o krok dál.
Děkuji všem, kteří moji cestu sledují. Budu rád, když se o své zkušenosti se Swiftem nebo programováním obecně podělíte v komentářích. Uvidíme se u dalšího zápisku.